musím zaregistrovat i obaly bezplatných vzorků

Ano, balení bezplatných vzorků se také počítá

Balení bezplatných vzorků se zpravidla také počítá pro povinnosti podle PPWR. Nařízení se zaměřuje na to, kdo uvádí balení na trh, nikoli na to, zda je prodáváno za cenu. Vzorek, který je zabalen a odeslán — samostatně nebo jako příloha objednávky — je balením ve smyslu článku 3 nařízení (EU) 2025/40, a tato definice neobsahuje výjimku pro bezplatné produkty, poskytne nebo marketingové zásilky. Kdo odesílá vzorky a používá pro to vlastní balicí materiál (sáčky, krabičky, výplňový materiál), v praxi uvádí tento materiál na trh stejně jako balení kolem placeného produktu.

To znamená, že stejná otázka platí jako u běžných zásilek: kdo je pro to výrobce, a v jaké zemi se musí registrovat. U vzorků, které jdou jako příloha v odesílací krabici, která se již počítá, se často přidá jen málo dalšího hmotnostního podílu; u vzorků, které jsou samostatně a zvlášť zabaleny a odeslány, se tato hmotnost v zásadě počítá normálně jako součást celkového hmotnostního podílu. Jak se přesně rozdělení rolí vyvíjí, když se používá vlastní krabice, je popsáno v jsem výrobce, pokud si sám balím své krabice.

Co se liší podle země

V Nizozemsku platí prahová hodnota 50 000 kg za rok, a pokud celkový hmotnostní podíl balení — včetně vzorků — zůstane pod touto hranicí, neexistuje v praxi žádná povinnost registrace u společnosti Verpact. Tato prahová hodnota není trvalou výjimkou, ale opatřením, které se podle očekávání od srpna 2027 zruší, což znamená, že pod ni budou spadat také menší objemy se vzorky. Více informací o této hranici najdete v musím se zaregistrovat u společnosti Verpact jako malý e-shop.

Německo nemá takovou prahovou hodnotu: kdo tam dodává, i s bezplatnými vzorky ve vlastním balení, je tam výrobce od prvního gramu a musí se zaregistrovat v registru LUCID, jak je uvedeno v musím se zaregistrovat v LUCID jako nizozemský e-shop, který dodává do Německa. Ostatní členské státy mají své vlastní registry a vlastní prahové hodnoty nebo jejich absenci. Povinnost vyplývající ze samotného nařízení se tedy pohybuje všude; co se liší, je čistě národní registr, kam jde oznámení.

Odůvodnění

Článek 3 nařízení (EU) 2025/40 definuje balení na základě jeho funkce a použití bez rozlišování mezi produkty placenými a bezplatnými; pokyny Komise C/2026/3084 o pojmu výrobce potvrzují, že osoba, která uvádí balené produkty na trh, se může podřazovat pod definici výrobce, bez ohledu na to, zda je součástí prodejní transakce.